Victoria

Victoria, hlavní město Britské Kolumbie, sídlo parlamentu a mnoha úřadů je plná zeleně a uvolněné ostrovní atmosféry. Není to žádné velkoměsto, žije zde i s předměstími cca 300 tisíc obyvatel, což odpovídá velikosti Brna. Dokonce ani mrakodrapy tady nenajdeš, přesto, nebo možná právě proto má Victoria co nabídnout, strávil jsem tady 2 hezké dny. 

Atmosféra je úplně odlišná něž v nedalekém Vancouveru, mnohem klidnější a je zde téměř na každém kroku cítit kanadská historie. Centrum města je kolem mořské zátoky, kde je velmi živo, kotví zde spousta plachetnic a na molech vystupují pouliční umělci, tak je stále na co koukat. Hned vedle je nejznámější a snad i největší budova místního Parlamentu, masivní kamenná stavba, zjevně inspirovaná londýnskou architekturou, můžeš jít dovnitř na prohlídku, ale tohle jsem s klidem vynechal. V parku kolem je roztroušeno mnoho soch významných Kanaďanů, samozřejmě nesmí chybět ani anglická panovnice. I zde, jako v jakémkoliv kanadském parku se tady můžeš vyvalit na trávník a třeba si udělat piknik, je to celkem populární. 

Název města odkazuje na anglickou královnu Viktorii, obyvatelé jsou hrdí na pouto s Anglií, což dokazuje spousta drobností. Asi nejvíce viditelnou připomínkou jsou červené dvoupatrové autobusy, občas ještě najdeš typickou červenou telefonní budku, ale pro mě jasně vyhrály zdejší neuvěřitelně udržované městské parky s trávníkem sestřiženým jako na golfovém hřišti. Celé město překypuje krásnou květinovou výzdobou, jako kdyby mezi sebou jednotlivé ulice soupeřily, která je barevnější a má více vůní, kvete tolik květin, ani zdaleka je neznám, hned v přístavu jsou úžasné hortenzie.. 

Tím, že zde nestojí výškové budovy, městskou siluetu dotváří kostely a jejich věže, kterých je tady na kanadské poměry nebývale mnoho, další podobnost s Evropou. Navštívil jsem 3 z nich a bylo to moc zajímavé, unikneš před ruchem na ulicích a není na škodu chvíli zvolnit. Nákupní ulicí a centrem všeho dění je Government Street, kde najdeš úplně všechno, včetně parádního obchodu s oblečením za dobré ceny, koupil jsem si tady pár drobností. Hned vedle je skvělá cukrárna, mají tady 40 druhů zmrzliny, dal jsem si vanilkovou, byla to fantazie.. Dále je zde nespočet restaurací, barů a originálních pubů, mnohé z nich točí své vlastní pivo, degustace samozřejmě také proběhla, musím uznat, že to tady celkem umí:-)

Být ve Victorii a opomenout Butchard Gardens, to by byla trestuhodná chyba, takže jsem se vydal na návštěvu. Zahrady leží severně od centra, asi tak 20 minut jízdy, vstupné 32 CAD. Není to málo, ale rozhodně to stojí za to, zkrátím to, hezčí park jsem ještě neviděl! Tisíce a tisíce nádherně barevných květin, vkusně naaranžovaných ve vzájemných kombinacích, vše dotažené do nejmenšího detailu, těžko se to popisuje, tohle se musí vidět. Při prohlídce postupně procházíš různými tematickými zahradami, italskou, japonskou, mě nejvíce okouzlila část s růžemi, tolik druhů růží a jejich barevných kombinací je fantastická podívaná, nádheru jsem vyfotil, vůni ale zaznamenat nedokážu.. Na klidovou prohlídku zahrad je potřeba minimálně 3 hodiny, je zde hodně laviček, různých fontán a stinných míst k odpočinku. Bohužel je to natolik populární místo, takže jsou tady neustále davy lidí, byl jsem zde v pozdním odpoledni a byl to celkem mazec, příště bych vyrazil hned brzo ráno. V každém případě to je jeden z vrcholů mého kanadského putování. 

Už jsem zpátky ve Vancouveru, cesta zpět z ostrova trajektem byla stylová, pršelo úplně stejně, jako když jsem na ostrov přijížděl. To ale vůbec neva, strávil jsem tady nádherný týden.. Když jsem vracel v Parksville auto, tak jsem se potřeboval dostat do Nanaima do přístavu, moc sympatická zaměstnankyně půjčovny mi vypsala potřebné autobusové spoje a její kolega mě zavezl i na zastávku. Ještě předtím jsem nechal Hélène stan i spacák, už je nebudu potřebovat, tak jsem se stavil u rodičů bývalého manžela dle naší domluvy. Velmi vitální staří lidé, paní mě překvapila tím, že zná Prahu, čekal jsem Jágra, Haška, Havla, ale důvod byl naprosto nečekaný.. paní pravidelně na internetu sleduje z pražské ZOO gorilí rodinku, dokonce znala všechny opičáky i jmény, a pak, že nejsme světoví.. 

A ještě jedna praktická poznámka, ostrované narozdíl od pevninské Kanady si s rychlostí hlavu nelámou, vždy jezdí o 20 km rychleji, přesto jsem neviděl jediný dopravní zádrhel, je to sympatické, protože vzájemnou ohleduplnost mají úplně stejnou:-)