Na konci světa

Pár dnů již trávím na ostrově Vancouver, konkrétně v městečku Tofino, které je na pobřeží Pacifiku, za nekonečnou vodní plochou je až Japonsko. Je to velkolepé místo, obklopené horami, hlubokými lesy a ze 3 stran oceánem, který je znát všude, jsem nadšen zdejší krásnou přírodou, jak by také ne, vždyť jsem v národním parku Pacific Rim. 

Z Vancouveru jezdí na ostrov trajekt, cesta utekla rychle, bylo zataženo a pršelo. Všichni cestující seděli v pohodlí sedadel na vnitřní palubě, hezky v teple a suchu, skryti před nepřízní počasí. Já se na chvíli šel projít na vyhlídkovou palubu, lehce mrholilo, akorát na kapuci. Stáli tam dva lidé, v duchu jsem si říkal, že by to mohli být Češi a taky že jo! Brácha se sestrou z Prahy, oba policisté, dobře jsme pokecali, vzali na sebe kontakt a domluvili se na pivko ve Victorii. Na skok jsem se stavil v Parksville, slíbil jsem to Cecil, tak jsem udělal fotodokumentaci a chvíli se prošel po zdejší hezké pláži, právě byl odliv, tak mi to trochu připomnělo Bretaň. V Kanadě již celý červen stávkují učitelé, každý všední den stojí s transparenty na hlavních ulicích, když na ně zatroubíš nebo zamáváš, uděláš jim radost. Hélène tady navštívila ve škole kolegy, vzala mě sebou, tak mě zasvětili do svých starostí, snad jim to dobře dopadne:-)

Pacific Rim N.P. leží na západním pobřeží ostrova, vede sem pouze jedna silnice, 130 kilometrů nefalšovanou divočinou. Velmi často tady prší, chytit zde pár slunečných dnů za sebou je velká náhoda a mě se to podařilo.. První noc v kempu mi propršelo, jinak je ale nádherně, svítí sluníčko a na kanadské poměry jsou skoro tropy, 25st. ve stínu, ideální počasí pro veškeré plážové aktivity. Místní pobřeží je neuvěřitelně nádherné, vážně nepřeháním, rozlehlé písečné pláže s pozvolným vstupem do vody, jen ta voda je trochu studenější. 

Celé zdejší pobřeží je rájem surfařů, tak dokonalé podmínky najdou málokde, široké pláže a vysoké vlny jsou přesně to, co potřebují ke svému životnímu stylu. Jak jsem zjistil, tak k tomu ještě patří posezení s přáteli, nějaký to pivko a ve vzduchu je cítit ona specifická vůně, je to samostatná kultura. Musím přiznat, že mě surfování jako diváka dostalo, tihle lidé si dokážou vychutnat daný okamžik naplno, navíc určitě není jednoduché se postavit na prkno a zkusit naskočit na vlnu, chce to odvahu a sebedůvěru. V Tofinu je několik škol surfingu, některým začátečníkům se do vody moc nechtělo, každý nafasuje prkno, neoprén a svého učitele, začátky jsou vždy nejtěžší, kdo to ale zvládne, je to paráda.. 

Můžeš tady lenošit hned na několika plážích, nejznámější je 25 kilometrová Long Beach, mě ale nejvíc dostala Chesterman Beach, strávil jsem tady 2 kouzelný rána, jen tak se procházet v příboji a naslouchat oceánu, tohle jsem si vážně vychutnal. Někteří starší surfaři jsou ranní ptáci, řádí ve vlnách již od sedmi hodin, ti mladší většinou dlouho pospávají po prohýřené noci.

Do ničeho světoborného jsem se na West Coast nepouštěl, pobyt ve zdejších končinách jsem příjemně prolenošil, pořádný relax je někdy potřeba:-) Mezi tím nicneděláním jsem si projel okolní pláže, navštívil městečko Ucluelet a vydal se na kratší trek do deštného lesa, jen tak v tričku a kraťasech. Písek na plážích je jemný jako v Karibiku, nasbíral jsem si nějaké mušle na památku, mají mnoho barevných odstínů a moře jich vyplaví spousty, je to zábava. Všechny pláže mají velmi pozvolný vstup do vody, tak se nemusí bát ani případní neplavci, což není můj případ. Řeknu to rovnou, byl jsem si zaplavat v Pacifiku.. zlákali mě surfaři a místní, kteří se taky koupou. Bylo to moc příjemné, opravdu osvěžující, ani nechci vědět, jakou má moře teplotu, na vyhřátém písku ale rychle oschneš, dá se to.

Taky jsem se zúčastnil pozorování velryb, je to tady velmi populární. Není to nic levného, kdo ale neviděl velryby, tak prý nemůže říkat, že byl v Tofinu. Vyrazili jsme v rychlém člunu Zodiac, nafasovali jsme voděodolnou červenou kombinézu, vypadali jsme jako rybáři. Foťák jsem si prozřetelně nevzal, slaná voda byla úplně všude. Tak schválně, viděl jsem velryby nebo ne? Projížďka na otevřeném moři byla zážitek, máš vítr ve vlasech a vzduch je svěží. Pobřeží je členité, jsou tady desítky ostrovů a skalisek, zdejší vody jsou zrádné, tak pro navigaci bylo postaveno i pár majáku, ve srovnání s těmi v Bretaňi jsou miniaturní, svoji funkci ale i tak splní. Cestou jsme viděli spoustu wildlife, mořské ptáky, vydry a kolonii tuleňů na osamoceném skalisku. Výlet zabral více než 3 hodiny a jsem rád, že jsem to všechno viděl, můžu s klidem říct, že jsem byl v Tofinu:-) Jinak samotné městečko není moc zajímavé, je tady pár ulic s barevně natřenými dřevěnými domky, molo, malý pivovárek a zbytek tvoří hotely, pensiony a pár kempů. Sem se nejezdí za kulturou, ale za majestátní přírodou. 

Když tak stojíš na pláži a koukáš na oceán, vnímáš jeho obrovskou rozlohu a nespoutanou sílu, tak si uvědomíš, že lidé neporoučí světu a je to tak dobře. Příroda a vše co za ní stojí má vlastní řád, který po věky věků funguje a my jsme pouze jeho malou částí, mám hluboký respekt ke všemu krásnému kolem, nikdy by mě ani nenapadlo zanechat za sebou stopu v podobě petlahve či jakéhokoliv výdobytku naší moderní civilizace. Kéž to někdy pochopíme i u nás, Kanaďané na to již dávno přišli.. 

Jo, a velryby jsem nakonec viděl, sice z dálky jak vyfukuji vzduch, párkrát nám předvedly ponor do hlubin, zahlédl jsem i obrovskou zadní ploutev a pak jsme čekali, kde se zase vynoří, bylo to super dobrodružství. Fotit na mobil v tento okamžik by mi přišlo skoro pošetilé, radši jsem si vychutnal ten velkolepý zážitek.. 

Mířím do hlavního města B.C. Victorie, takové malé Anglie téměř na konci světa..